Kristý a její tvorba...

Emotion in da pict.

5. dubna 2014 v 14:15 | Kristý
Live fast. Die young.
Ano, už jsem se dlouho neozvala. Neměla jsem na blog náladu. Ani chuť něco zveřejňovat, ačkoliv jsem toho napsala a tvořila celkem dost. A tak vám tady dávám malý přehled něco z mé tvorby za posledních cca 14 dní pohromadě :). Během těchto dní jsem se měla tak nějak všelijak. Dny ubíhaly rychle, měla jsem se fajn a po večerech jsem skládala texty (Rozumnějte, texty myslím nějaké odstavce), nebo se snažila usmolit básničku. Ale hlavně jsem si začala malovat. Hned mi bylo lépe. Nějak jsem přišla na to, že obrázek řekne někdy víc než milion slov.

"Všechny boje prohrané, je to jako bych tu ničivou sílu nemohla zdolat. Opuštěná. Ztracená černá duše, které už není souzeno vidět světlo rán. Zahalená ve stínu svého nitra, který ji všude pronásleduje jako ďáblova štěnice. Přibližuje se tiše, pomalu, ale útočí náhle a silně. Blesk odnikud, ničivý hurikán. Smete všechno světlo, poslední naději co ještě zbývala. Její plamen hoří stále slaběji, dokud zcela nezhasne... Ochlazuje se, vlastní noční můry si vybírají svoji daň. Není kam utéct, oni si jinajdou. Zbývá jen bojovat předem prohraný zápas."

Rozjebaný jícen,
dehet mi žere plíce,
zhasněte ten svícen,
svícen na mou počest,
ať už skončí moje bolest.

Pohoda, klid a mír

4. února 2014 v 22:27 | Kristý
Jen tak se posadit,
sluchátka nasadit,
jen zavřít oči,
slyšet, jak ticho mlčí.

A tak si pustím hudbu,
do kafe lžičku cukru,
nevnímám vás, neřeším,
nic než hudbu neslyším.

Okolo mě krásný klid,
třpytivý slunce svit,
sametový vzduch,
žádný denní ruch.

Cítím v sobě už jen mír,
klid a žádnej splín,
vztek, tudy cesta nevede,
nádech, brát věci s nadhledem.

Kdo jsme a proč jsme tady,
nevíme si s tím rady,
jednou to možná pochopíme,
až se navždy rozloučíme.

Z okna do mrazu foukat dým,
cítit pohodu, klid a mír,
v rohu pokoje síť pavoučí,
užívej, dokud se ještě neloučíš.

 
 

Reklama