Články na téma

Krátké vlasy, hot or not?

12. dubna 2014 v 21:50 | Kristý
Vlasy, vlasy ano, a zase vlasy. Dokáží udělat s člověkem divy, pozvednout, či naopak úplně shodit. Rostou pomalu, rychle se ničí (nemluvím o malém procentu šťastlivců, které se to netýká) a jsou naším nekonečným dilematem. Jakou barvu zvolit? Patka nebo ofinka? Rovné nebo kudrnaté? A tak dál.
A co krátké vlasy u žen? Tzv. faux pas nebo snad hrdá koruna? To už ponechám na vkusu každém z nás. Můj názor je, že krátké vlasy na ženě jsou krásné, pokud je umí nosit. Upřímně leckdy slečnám sednou více jak ty dlouhé. Záleží na volbě střihu. U krátkých vlasů je více upozorněno na obličej, jsou zvýrazněné oči a rysy. Zde se vyplatí vše zvýraznit. Krátké vlasy pro mě představují sebevědomí, svobodu, osobitost, hravost... Drobné slečky mi připomínají roztomilé elfky, krátké kudrliny zase čertíky (rošťandy :D), vyholené místa sebou nesou nezapřitelný nádech rebelství nebo třeba punku. Zkrátka můžete s nimi vypadat jakkoliv jim dovolíte :) Musíte holt uznat, že mají něco do sebe.
A tak přikládám i některé své fotky, jak novější (Teď mám mikádo po ramena) tak i z doby kdy jsem se byla čerstvě ostříhaná (Vzady jsem měla vlasy na kluka a předek delší)
Myslím, že se jich holky dost v této době bojí (Naopak v minulém století byly zcela běžné), že třeba příjdou o svůj sex-apeal, nebude jim to slušet, budou vypadat jako kluk... Nesouhlasím. Ženskost se přece neměří podle délky vlasů. Stačí zvolit správný střih a zbytek doplňků. Oblečení a make-up dělá své. A ani si nemyslím, že existuje dívka, které by vyloženě neslušely. Ono totiž záleží na péči, které jim dáváte. Obě má své pro a proti, ale tak nějak převažují rozhodně ty krátké.

WishList, aneb co si přeji

2. dubna 2014 v 20:07 | Sayu
Ahojte...

Přináším vám wishlist věcí, které bych si chtěla pořídit, a na které se snažím ušetřit. Nejsou to zrovna levné záležitosti, a tak mi asi chvilku potrvá, než je budu vlastnit. Nicméně jsou to zároveň věci, které ke svému životu nutně potřebuju (ano, vážně potřebuju :D)

Přechod na SŠ

2. února 2014 v 0:05 | Kristý
Za pár měsíců toto čeká spoustu deváťáků, už brzy se začnou podávat přihlášky, dělání srovnávaček a další příjemné věci. Rozhodla jsem se, že na toto téma sepíšu článek. Nebude se jednat o žádný typy a triky jak se nalíčit, jak co nejlépe podlézt novým učitelům a jak se zavděčit neznámým spolužákům. Jen vám povyprávím svoje zkušenosti a svůj příběh, jak to vidím já...
Přechod na střední školu pro mě byl a stále je celkem obtížný. Jsem v prváku na zdravotnickém lyceu, ve třídě ani jeden kluk, za to máme třídního učitele a příšerné záclony na oknech. Otřesnej šok, oproti mé základní škole. A to nezmiňuji to, že naše škola je církevní. Opravdu veliký rozdíl.
Něco málo o mojí základce...
Moje základní škola byla na stejné ulici, na které jsem bydlela. Měla jsem se třídou velmi pěkný vztahy, kupu přátel, nespočet zážitků a štěstí na učitele. Oni znali mě, a respektovali, a já znala a respektovala je. Byla jsem Kikina, ta co se do všeho hrne, všeho se účastní, celkem chytrá, ukecaná a šíleně akčné. Vyhrála jsem pár soutěží, psala do školního časopisu, moderovaly jsme s holkama některé školní akce, pořádaly soutěže a vymýšlely ples.
Spolupořadatelka stanovaček, rozlučáku, yeah, toto jsem byla já. Seděla jsem s nohama na stole, jak největší frajerka své doby, prokecala téměř celou hodinu a jedničky se jen hrnuly lusknutím prstem. Učitelé byli trpěliví a byla s nima sranda. Základka byla slušně zařízená, a chodilo nás tam celkem tak 600 žáků. Brala jsem je jako rodinu. Cítila jsem se zde bezpečně. Drželi jsme při sobě a byli kámoši. Není divu, že mi bylo líto toto všechno opustit....

A teď něco málo o mé nové škole, avšak rodinou bych to nenazývala v žádným případě. Jen tak pro info, šla jsem tam jen proto, že mě tento obor jakž takž zajímá a hlavně vzali mě na průměr a pohovor.

Život na intru – jaké to tam je?

31. ledna 2014 v 15:05 | Sayu
Prvně bych chtěla zmínit, že mě k tomuto článku inspirovala jedna kamarádka, která jde od příštího roku na intr. Její představa o bydlení na intru je však poněkud zkreslená a vybarvená do těch nejrůžovějších barev. Rozhodla jsem se teda popsat své dojmy z prvního půl roku života na intru.

Od září jsem přestoupila na jinou střední školu, která je od mého bydliště poněkud vzdálená, a tak přes týden musím zůstávat na intru. Když bych měla intr obecně zhodnotit - má to svá pozitiva, ale jak už to bývá i negativa. Rozhodně to není místo, kde byste si byli doslova svým pánem a mohli jste si dělat, co chcete. Platí zde určitá pravidla, která musíte dodržovat, jinak vám hrozí podmínečné nebo úplné vyloučení z intru.

 
 

Reklama